Karkulka Červená, již podle jména nemohla bydlet nikde jinde než na Bílé. V malém modrém domečku, hned u cesty, nelze ho přehlédnout.
V zimě jezdí rolbou v místním snowparku, ale v létě neměla do čeho píchnout, tak se vydávala často na Gruň za babičkou. Babička, již postarší ženština, avšak v širokém okolí ji stále nikdo neřekl jinak než švarná Hanka.
Jistě se ptáte, kdepak je dědeček? Když otevřeli Beskydský pivovárek, odskočil si na jedno a dodnes se nevrátil. Tedy vlastně ani netuší, že se z něho již stal praděd, jelikož se starší sestře Karkulky, Jarmulce, narodil synek Ondráš.
Tedy kdejaký myslivec se za Karkulčinou babičkou otáčel, když šla do lesa na borůvky. Zvlášť jeden statný padesátník po ní často pokukoval. Vlasy mu už prořídly a tak mu babička rozverně řikala Lysá hora.
Ale zpět ke Karkulce. Než jsme si představili její prarodiče, stihla si na tvář namalovat obličej a natáhnout červené funkční podkolenky. Na legíny, jak móda přikazuje. Ty byly prozměnu černé barvy, Karkulka má přece jen taky nějaký ten vkus. Outfit dokončila tričkem s nápisem Hory volají a čelenkou se slovy Jsem z Beskyd, aby i za Bílou věděli, že je místní. Cítila se tak bezpečněji. Asi jako auto v Ostravě s poznávací značkou začínající na A a nápisem Nejsem z Prahy.
A nyní dilema. Batoh nebo košík? Bylo už pozdní dopoledne a Karkulka neměla čas uspořádat anketu na Instagramu. Rozhodla se tedy pro tradici a se slovy “ proutí letí“ začala vybavovat tento svérázný typ kabelky. No, co všechno do něho nedala! Hašlerky, kilo špekáčků a láhev Jegrmajstra. Jak by řekla babička, tak málo a přece všechno.
Konečně tedy mohla vyrazit na cestu. Kudy přesně chodí vám s ohledem na její bezpečnost říct nemohu. Vždyť jen stačí, že jak všichni víme, na ní často číhá vlk.
Karkulka, očekávajíc opětovně toto nepříjemné setkání, si dala na kuráž v místním bufetu dva radegasty.
Na lesní stezku pražilo sluníčko a cesta byla poměrně prašivá. Buk střídá smrk a z poza jednoho se ozval hrubý hlas: „Tak jak se ti šlape Karkulko?“ Karkulka však po mírném leknutí vlka poznala a odbyla ho. Jelikož u ní právě začaly pravidelné dny podrážděnosti a nervozity, poslala ho do patřičných mezí a zadýchaně se slovy „Neotravuj, jdu za bábi, mám zpoždění“, pokračovala v cestě bez zastávky. „No nic“, říká si vlk, „počkám si na ten košík u babičky“.
Jelikož vlci umí běžet i 50 kilometrů za hodinu, byl tam cobydup. Babička právě dopekla bábovku a vůně se rozléhala po celém Gruni. To samozřejmě ucítil i vlk, nejedna slina mu ukápla. Změnil své plány, vtrhl do babiččiny kuchyně a schlamstl celou bábovku. Ani nestačil postřehnout, že sežral také babičku, která se ji zrovna chystala krájet.
Z dáli už bylo slyšet Karkulku, která se mírně falešným, ale za to procítěným zpěvem „Když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit“, kvapně blížila k chaloupce.
Vlk, který zatím stačil vykašlat babiččiny brýle a čepec, to zpozoroval a nenapadlo ho nic jiného, než si je nasadit a zalézt pod peřinu do postele.
Tu se objeví Karkulka ve dveřích a volá „Babičkoo jsem tuu, ten vlk mě ale dneska zase nas…“ , tu si všimne, že dveře do ložnice jsou pootevřeny. S nejistotou do ložnice vstoupí a vidí babičku v posteli. „Bábi, co ti je?“, ptá se, „a jakto že máš tak velké oči? „Ále, mám zácpu, asi jsem snědla moc švestek“, odpovídá vlk. „No a co ty uši, kdy jsi byla naposledy na depilaci?“, zajímala se dále Karkulka. „Neblázni, kde bych na to vzala, při té dnešní valorizaci důchodů.“, pohotově odvětila falešná babička. „A co ty zub..“, Karkulka nestačila doříct neb ji měl vlk už plné zuby. A to doslova.
Všechno to pozoroval oknem již zmíněný stalker Lysá hora. Na nic nečekal a vtrhl dovnitř. Uštědřil vlkovi narkózu paličkou, kterou po cestě sebral v kuchyni. Jelikož absolvoval dva semestry na lékařské fakultě, rozhodl se vykonat chirurgický zákrok. Jako dezinfekci našel v Karkulčiném košíku Jegrmajstr. Jakmile ho dopil, udělal příčný řez. No trošku nakřivo to měl, ale babičku i Karkulku zachránil.
Vlka zašili a ten, když se probral z narkózy, pelášil někam až na Javorník.
A co Karkulka, babička a myslivec? Šli opékat špekáčky, co taky jiného…
